Český voláč sedlatý rousný
Názvy: dle EE: N.: Verkehrtflügelkröpfer; F.: Boulant de Saxe pie; A.: Reversewing Pouter
Zařazení: v seznamu plemen EE: Voláči – č. 11
Původ: Čechy (Praha a okolí), do dnešní kvality došlechtěn v Německu.
Stručná historie
Tento impozantní holub svou typickou sedlatou kresbou i písemnými prameny prozrazuje své kořeny v českém prostoru, kde bylo vyšlechtěno v posledních 200 letech několik plemen voláčů a rejdičů se sedlatou kresbou. Export této pro naše holuby typické kresby v 18. a 19. století i později dopomohl k jejímu přenosu na další cizí plemena holubů, zejména voláčů. U nás patří tento vysokonohý voláč k velmi oblíbeným, ale poměrně málo chovaným velkým voláčům. Význační cizí autoři, mezi které patřil především Horst Marks, potvrzují český původ českého voláče sedlatého rousného do Čech, zejména do Prahy. Tento názor potvrzují i zprávy o vývozech našich voláčů z poloviny 19. století na německé holubářské trhy (Altenburg aj.). Český autor Bauše (1898) i Lavalle (1905) potvrzují jednoznačný český původ tohoto voláče, kdy jej nazývají pražským voláčem strakou (dle sedlaté – stračí kresby). Erich Müller upřesňuje, že vedle Nizozemí i Čechy jsou klasickou zemi voláčů a uvádí, že voláč sedlatý rousný byl znám již uprostřed 19. století jako pražský voláč straka. Martin Lindner konstatoval, že faktem je, a na tom se shodují všichni seriózní znalci voláčů, že původ sedlatých rousných voláčů má své kořeny v Čechách a na Moravě. Tento voláč vznikl výběrem trvajícím celá staletí ze sedlatých holubů s lehce opeřenýma nohama, kteří zpočátku neměli vyvinuté vole. Tento plodný středoevropský region je historickým počátkem vývoje různých plemen holubů se sedlatou kresbou s kapkou a bez kapky, která se odtud rozšířila. V první polovině 20. století nastoupilo plemeno dnes nazývané Verkehrtflügelkröpfer svou vítěznou cestu do Saska. Byli to sasští chovatelé, kteří kromě jiných pokusů křížením s pomořanskými voláči vyšlechtili holuby větší a silnější, poměrně krátké a skrovně opeřené nohy výrazně zlepšili. Klub velkých voláčů je činný od roku 1956.
Exteriér
Plemenné znaky: vysokonohý velký voláč vyskytující se jen v sedlaté kresbě, s velkými talířovitými rousy a supími pery, s velmi vzpřímenou postavou a hruškovitou volatostí. Je ceněným výstavním a okrasným plemenem.
Etologické znaky: holub klidné a snášenlivé povahy s poměrně dobrými rozmnožovacími schopnostmi, velmi dobře drezúrovatelný, s typickými znaky temperamentu.
Postava: elegantní, velmi vzpřímená, čím více, tím je holub cennější. Délka holuba od zobáku ke konci ocasu je 44 cm. Hruď je širší.
Držení těla: velmi vzpřímené.
Hlava: přiměřená k tělu, dobře klenutá, záhlaví zakulacené.
Oči: duhovky jsou u všech rázů tmavé.
Obočnice: úzké a světlé.
Zobák: delší a klínovitý. Světlý u červených recesivních a žlutých recesivních, černí a modří mají tmavou horní čelist.
Ozobí: málo vyvinuté, oblé a světle ojínělé.
Krk: co nejdelší. Vole je dobře vyvinuté, dobře fouklé, hruškovitého tvaru a lehce podvázané nad hrudí.
Křídla: přiléhají k tělu, dobře kryjí záda, mohou být mírně zkřížená a končí před ocasem.
Ocas: přiměřeně dlouhý, užší a dobře složený, nesený v linii hřbetu a přesahuje křídla o 1–2 cm.
Nohy: jsou nejméně 16 cm dlouhé, čím delší, tím lépe. Vychází ze zadní části těla, v patním kloubu jsou mírně podkleslé.
Pernaté ozdoby nohou: silně opeřené, s talířovitými rousy dlouhými nejméně 10–15 cm. Pera rousů jsou širší a tuhá. Bérce jsou bohatě opeřená supími pery.
Postoj: užší, při pohledu zpředu jsou nohy rovnoběžné.
Struktura opeření: dobře vyvinuté lehce přilehlé.
Barva a kresba
Všechny barvy jsou rovnoměrně rozložené po všech barevných částech opeření, čisté, syté a svitné s dobrým leskem na voleti. Černá je sytá, modrá je blankytně modrá, červená a žlutá výrazné. U černých a modrých je lesk na voleti zelený s modrým nádechem, u červených zelený, u žlutých zlatově růžový. Všechny rázy mají typickou sedlatou kresbu s kapkou na hlavě. Kresba náprsenky je požadována uzavřená pod zobákem s nesmí jej přesahovat. Kapka je širší, od obočnic je oddělena úzkým bílým opeřením. U černých a modrých se toleruje širší kapka. Zbarvení na hrudi je pokud možno v nejhlubším tónu, barevné sedlo je úzké. Opeření nohou, včetně supích per, je bílé.
Kresebné a barevné rázy
Plnobarevní: černí, modří, červení recesivní a žlutí recesivní
Vady
Velké vady: málo vzpřímené držení těla, zcela krátký krk, slabá volatost, krátké a velmi podkleslé nohy, hrubé vady barvy, oranžové skvrny v duhovkách, velká náprsenka, široká kapka až zcela přes oči, barevné letky, červené obočnice.
Malé vady: plochá hlava, hrubé nebo narůžovělé obočnice, tmavé skvrny na zobáku u červených a žlutých, světlé skvrny na horním zobáku u černých a modrých, tmavé skvrny na dolním zobáku u všech barev, hrubé a vrásčité ozobí, širší sedlo, kratší zákres hrudi, široká kapka až k očím u červených a žlutých recesivních, menší vousky, barevná pírka na břichu a nohách, bílý podocasník, slabší tělo, užší hruď, mírně kratší krk, širší ocas, odstávající krajní rýdovací pera, otevřená záda, slabší rousy a supí pera, nižší nohy, širší postoj, nepodvázané nebo méně fouklé vole, větší třepenitost a neutaženost peří a odchylky ve zbarvení lesku.
Posuzování: celkový dojem, tělesné tvary, velikost postavy, držení těla a postoj, volatost, délka krku, výška a opeření nohou, obočnice, barva a kresba.
Kroužek: č. 11.
